Abstrakt
PIP: více než 80 milionů afrických dětí nemá přístup ke zdravému přístřeší a 16 milionů těchto dětí žije na ulicích. Tento fenomén dětí na ulici představuje masivní sociální selhání a porušení Úmluvy OSN o právech dítěte. Urbanizace-a související procesy průmyslové expanze, spekulace o půdě a „zkrášlování“ – vytvořily cyklus chudoby, vystěhování, narušení rodiny a nechtěných a opuštěných dětí. V afrických městech žije nejméně 60% populace v neformálních, nedostatečně obsluhovaných a často nelegálních slumech a squatterských osadách v domácnostech obecně vedených svobodnou matkou. Vystěhování se stále častěji používá jako strategie pro vyhánění chudých z městských oblastí, kam přišli hledat práci. Matky, které jsou samy negramotné, podvyživené a neustále čelí hrozbě vystěhování, nejsou schopny uspokojit základní bezpečnostní potřeby svých dětí. Násilné vystěhování navíc rozvrací výchovný a zdravotní stav dětí, způsobuje psychické trauma a ztrátu pocitu sounáležitosti a zhoršuje nejistý ekonomický status domácnosti. Nevládní organizace (nevládní organizace) úspěšně zabránily některým vystěhování a zavedly programy péče o děti z ulice. Doporučuje se zlepšit koordinaci mezi nevládními organizacemi a místními a národními vládami, jak dokládá pracovní skupina pro péči o děti ve městech zřízená keňskou vládou. Především však musí nevládní organizace vyvinout strategie pro efektivnější řešení masové městské chudoby a poskytnutí nezbytné infrastruktury pro zlepšení života obyvatel slumů.