nedávno jsem s někým mluvil a viděl jsem, že se snaží pochopit, co se v Bibli cítí jako smíšené signály. Na jedné straně existují verše, které hovoří o věřících jako o čistých, omytých svých hříchů, odpuštěných a svatých. Na druhé straně existují verše, které hovoří o tom, že Bůh je zarmoucen našimi hříchy a ukáznil nás za ně. Když Bible hovoří o našem odpuštění a očištění, Bůh se nás jen snaží inspirovat? Nebo když Bible hovoří o pokračující přítomnosti našich hříchů, Bůh se nás jen snaží vyděsit? Když Bůh vidí své děti, vrtí frustrovaně hlavou? Nebo se laskavě dívá pryč od oblastí, kde stále váháme? Jak by měli věřící chápat Boží postoj k nim, když hřeší? Dovolte mi Navrhnout, že existují dva klobouky, které nám mohou pomoci pochopit biblické konkurenční popisy Božího postoje k nám.
1. V roli Boha jako soudce nás prohlašuje za nevinné
na Božím odpuštění není nic polovičatého. Vyznáme-li své hříchy, 1 John 1:9 slibuje, že „je věrný a jen proto, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od veškeré nespravedlivosti.“Proto apoštol Pavel může nazývat věřící „svatými“, kteří jsou „věrní v Kristu Ježíši“ (Efez 1:1). Jako soudce celého lidstva vidí Bůh všechny hříchy věřícího, že byly přeneseny na Ježíše na kříži a zaplaceny v plné výši (John 19: 30). Pro něj, aby nás potrestal za naše hříchy, by bylo naznačit, že Ježíš nedokončil práci. Pro Boha, aby nás ještě obvinit i s trochou viny by bylo pro něj považovat Ježíšovo dílo na kříži jako nedostatečné. Bible se nám jen nesnaží dát duchovní povzbuzující řeč nebo posílit naše duchovní ego. Dobře víme, že to ne vždy jako křesťané vyhodíme z parku, ale kvůli tomu, co Ježíš udělal, Bůh nás vidí jako věrné a prohlašuje nás za nevinné. Je nám odpuštěno, přijato, očištěno a svaté. A tato přídavná jména popisující Boží hodnocení nás nerostou, když máme dobrý den, nebo vyblednou, když máme špatný den. Jsme svatí jen díky Ježíši. Jsme spravedliví jen proto, že jsme přijali Kristovu spravedlnost. Jako 2 Korintským 5:21 říká: „kvůli nám ho učinil hříchem, který neznal žádný hřích, abychom se v něm mohli stát Boží spravedlností.“Takže v Boží roli soudce nás prohlašuje za nevinné, ale to je jen polovina příběhu.
2. V roli Boha jako otce nám pomáhá růst
vzhledem ke všemu, co jsme dosud řekli o naší nevinnosti a svatosti v Božích očích, existují i jiná písma,která je těžké pochopit. Například, proč jsme varováni, abychom „truchlili nad Duchem svatým Božím“ (Efezským 4:30), pokud nás Bůh vidí jako „věrné v Kristu Ježíši“ (Efezským 1:1)? Pokud nás považuje za „svaté“ (Efezským 1:1), což doslovně znamená svaté, tak proč nás varuje, abychom “ byli horliví a činili pokání „(Zjevení 3:19)? A když na to přijde, proč nás Bůh potrestá (Židům 12,5) , když nám odpustil? Tyto verše, které se zdají být v napětí, pouze popisují Boží postoj ze dvou různých perspektiv. Zatímco jako soudce nás prohlašuje za nevinné kvůli Ježíši, jako otec se k nám připojuje při poskytování pomoci, kterou potřebujeme k boji proti hříchu. Zatímco rozsudek naší neviny se nikdy nezmění, potěšíme Boha, když podnikneme kroky k jeho poslušnosti (1 Tesalonickým 2:4), a truchlíme ho, když ne (Efezským 4:30). Nikdy nás netrestá, aby nás donutil platit za naše hříchy, ale disciplinuje nás, aby nám pomohl růst. Pánova disciplína je ve skutečnosti znamením jeho velké lásky k nám. Jak se říká v Židům 12: 6, „Neboť Pán disciplinuje toho, koho miluje, a trestá každého syna, kterého přijme.“Pro věřícího v Krista je Bůh vždy naším spojencem proti hříchu. Samozřejmě, občas způsobíme Bohu bolest kvůli našemu hříchu, ale to jen proto, že nás tolik miluje. Nikdo nám nerozumí víc. Nikdo jiný nebyl testován jako my (Židům 4: 15). A nikdo není soucitnější, takže se na něj můžeme vždy obrátit bez ohledu na to, jak daleko jsme spadli.
když si představujete Boha, pamatujte, že vás prohlašuje za nevinného kvůli Ježíši. Už žádný soud, žádné odsouzení, Žádný trest. To vše se řešilo na kříži. Ale nezapomeňte, že je tam, aby vám pomohl růst. Varuje, povzbuzuje, učí, posiluje a disciplinuje nás pro naše dobro. Už nejsme sami se svým hříchem. Bůh je na naší straně. A jak říká Pavel: „je-li Bůh pro nás, kdo může být proti nám“ (Římanům 8: 31)? Co víc bychom si mohli přát?
v úžasu nad ním,
Pavel