Přečtěte si Genesis 22: 1-19
dnes budeme hrát hru s názvem “ jaký to má smysl?“Řeknu vám řadu příběhů, které mají něco společného. Musíte zjistit, co je to společné téma. Je to jednoduché, ale pojďme cvičit. Co mají všechny tyto věci společného: jablka, citrony, banány a rajčata?
jsou to všechny plody. (Ano, rajče je ovoce.)
právě jsme slyšeli příběh Abrahama, který Bůh řekl, aby obětoval Izáka. OK, může nám už někdo říct, o co jde?
dám vám vodítko. Na jednom místě v tomto příběhu anděl Páně řekl: „Teď vím, že se bojíš Boha.“Co to přesvědčilo anděla? A jak můžeme vědět, že máme víru?
Toto je jeden z největších příběhů víry v Bibli. Abraham čekal mnoho, mnoho let na syna a Bůh slíbil mnoho potomků skrze tohoto syna. Byl velmi milován. Byl klíčem k zaslíbení, ale pak Bůh řekl Abrahamovi, aby ho zabil a Abraham byl ochoten to udělat! Abraham se tohoto slibu držel, i když se s tím nemohl smířit se zabitím svého syna. Židům 11 říká, že Abraham usoudil, že Bůh může dokonce vzkřísit mrtvé. Kdyby Bůh dodržel svůj slib (a Abraham tomu věřil) a kdyby Bůh přikázal, aby byl Izák zabit (a Abraham tomu věřil), Abraham také věřil, že Bůh může vzkřísit Izáka z mrtvých. To je víra.
Bůh jistě viděl Abrahamovo srdce. Bůh zajisté věděl, že Abraham mu důvěřuje. Nemohl Abraham jednoduše říci: „Ano, Pane, věřím ti. Jistě, jsem ochoten obětovat Isaaca. Věřím, že kdyby ano, znovu byste ho vzkřísili.“Nestačí to jen říct? Proč musel Abraham cestovat tři dny, postavit oltář, zařídit dřevo, svázat Izáka, a dostat se do bodu, kdy skutečně zvedl nůž?
druhý příběh: v Matouši 14 byli učedníci na jezeře na lodi a bylo to drsné. Krátce před úsvitem přišel Ježíš přes jezero. Báli se, mysleli si, že vidí ducha. Ježíš je ujistil, že to byl on. Petr řekl: „Pane, jestli jsi to opravdu ty, řekni mi, abych k tobě přišel na vodu.“
to bylo trochu lehkomyslné, že? Co čekal Petr příště? Pravděpodobně opravdu věřil, že pokud to opravdu byl Ježíš, Ježíš měl opravdu moc to udělat. Takže to by testovalo, jestli to opravdu byl Ježíš.
pak Ježíš řekl:“Pojď“. Ou ou! Nyní je to test Petra! Co by udělal? No, Peter vystoupil z lodi a šel po vodě! To byste taky udělal, že?
je také pravda, že když se Petr podíval na realitu větru, začal se bát a začal klesat. Ježíš mu řekl: „ty malé víry, proč jsi pochyboval?“Ukázal víru a pak pochybnost ji podkopala.
co je společné mezi těmito dvěma příběhy?
připomeňme si příběhy, na které jsme se nedávno podívali. Zatímco celá Izraelská armáda se třásla strachem, David věřil, že mu Bůh umožní porazit Goliáše. Tak jsme šli ven a udělali to.
co je společné vlákno?
Eliáš věřil, že volání k Baalovi by bylo zbytečné, ale že Bůh pošle oheň, aby spotřeboval jeho oběť. A tak vyzval proroky Baal do soutěže.
co je společné vlákno?
3000 lidí v davu na Letnicích bylo odsouzeno za zabití Mesiáše. Zvolali: „Bratři, co budeme dělat?“Petr řekl:“ Čiňte pokání a buďte pokřtěni.“ Ti, kteří uvěřili, byli pokřtěni a Bůh je zachránil.
pak se podívejte na další slova.
skutky 2:42-47 42 věnovali se učení apoštolů a společenství, lámání chleba a modlitbě. 43 všichni byli naplněni úžasem nad mnoha zázraky a znameními vykonávanými apoštoly. 44 všichni věřící byli spolu a měli vše společné. 45 prodali majetek a majetek, aby dali každému, kdo měl potřebu. 46 každý den se společně scházeli na chrámových dvorech. Lámali chléb v domovech svých a jedli spolu s radostným a upřímným srdcem, 47 chválili Boha a užívali si přízně všeho lidu. A Pán přidal k jejich počtu denně ty, kteří byli spaseni.
jaký to má smysl?
další příběh není z Bible, ale je to běžná ilustrace bodu. Možná to víš.
Charles Blondin byl francouzský akrobat a provazochodec, který procházel přes Niagarské vodopády mezi Spojenými státy a Kanadou 300krát v životě, pokaždé, když je stále odvážnější. Dělal věci, jako je křížení slepě složené, dělá salta na laně, nesoucí sporák a vaření omelety uprostřed. Vypráví se, že, při jedné příležitosti, tlačil trakař nesoucí pytel brambor napříč na laně. Poté se zeptal davu, zda věří, že může protlačit osobu v trakaři. Dav hledačů vzrušení vzrušeně jásal a křičel. Ano, věřili, že to dokáže.
Blondin se pak zeptal davu, který byl ochoten sedět v trakaři – a bylo ticho.
jaký to má smysl?
tento příběh nemusí být ani pravdivý. Může to být legenda, která se rozrostla kolem blondina a že křesťané se opakují donekonečna, protože to ilustruje smysl. Nicméně, Blondin udělal jednou piggyback svého manažera, Harry Colcord, přes Niagarské vodopády. I když ten příběh není pravdivý, ilustruje to smysl.
další příběh je vlastně seznam příběhů. Židům 11 je katalog lidí víry: Abel, Enoch, Noe, Abraham, Sára, Izák, Jákob, Josef, Mojžíš a další. V kapitole je pravidelný vzor: vírou tak a tak se stalo takové a takové. Slyšel jsi to? Vírou tak a tak učinily takové a takové. Je to všechno o tom, co lidé dělali kvůli své víře. Uvidíme, jestli dokážeme identifikovat činy víry.
- vírou Noe … postavil archu.
- vírou Abraham… opustil svou vlast a odcestoval do zaslíbené země, i když nevěděl, kam ho Bůh povede
- vírou Sarah… bylo umožněno rodit děti
- vírou Abraham… nabídl Izáka jako oběť
- rodiči víry Mojžíš… ukryl ho po dobu 3 měsíců
- vírou Mojžíš… ztotožnil se s Izraelity ne s egyptskou královskou rodinou
- vírou Mojžíš… opustil Egypt ne strach z králova hněvu
- vírou Mojžíš… držel Pesach – dával krev na jejich dveřní sloupy a věřil, že Bůh zachová Jeho slib, že ušetří jejich prvorozené.
- vírou lid Izraele … prošel Rudým mořem na souši
- vírou zdi Jericha padly
- a je jich mnohem víc, ale všichni jsou o tom, co lidé udělali, protože důvěřovali Bohu.
minulý týden jsme hovořili o Efezským 2: 8-9, ale pojďme si to přečíst znovu a přidat na v. 10.
Efezským 2: 8-10 8 neboť milostí jste byli spaseni, skrze víru – a to není od vás, je to dar Boží-9 ne skutky, takže se nikdo nemůže chlubit. 10 neboť jsme Boží dílo, stvořené v Kristu Ježíši, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh předem připravil.
velmi jasně tato pasáž říká, že nejsme zachráněni dobrými skutky. Mluvili jsme o tom minulý týden. Nejsme spaseni dobrými skutky, ale že jsme spaseni pro dobré skutky. Lidé víry slouží, důvěřují Bohu.
přečtěte si Jakuba 2: 14-19
ústředním tvrzením je, že víra bez jednání je mrtvá. To je ilustrováno několika způsoby.
- můžeme tvrdit, že máme víru, ale pokud neexistují žádné skutky, tato víra nás ani nezachrání.
- Víra bez jednání je jako laskavá slova bez jakéhokoli jednání adresovaná osobě bez jídla nebo oblečení. Jinými slovy, víra bez jednání je prázdný výsměch.
- James řekl: „ukážu vám svou víru tím, co dělám.“Nezáleží na tom, co tvrdím, ukážu vám svou víru tím, co dělám.
- můžeme tvrdit, že věříme. Ale i démoni věří v Boha. Nejde o to intelektuálně věřit, že Bůh existuje; jde o důvěru v Boha. A to dokazují naše činy.
když Bůh řekl Abrahamovi, aby obětoval Izáka, Abraham mohl říci: „Haha, chápu to. Vím, co máš za lubem. Zkoušíte, jestli mám víru. OK, Jo, mám. Věřím, že to nějak vyřešíte. Mohl bys poskytnout další oběť nebo bys mohl vzkřísit Izáka z mrtvých. Věřím, že to zvládneš. Nepotřebujeme jít na tu horu, kterou jste zadali. A nepotřebujeme vlastně stavět oltář. A nemusím Isaaca obětovat. Jen ti musím říct, že věřím.“
ale Bůh řekl: „ne, ukaž mi to.“
Abraham musel skutečně svázat svého syna a položit ho na oltář. Když skutečně vzal nůž – opravdu ochotný obětovat Izáka – Bůh mu řekl, aby přestal a řekl: „Teď vím ,že se bojíš Boha.“.“
k čemu by bylo, kdyby David prohlásil armádě, že věří, že mu Bůh umožní zabít Goliáše,a pak prostě odešel domů? Víra bez skutků je mrtvá.
co kdyby Petr řekl Ježíšovi: „Řekni mi, abych k tobě přišel na vodu“ a Ježíš řekl: „Pojď“ a Petr řekl: „Ach jo, dobře vím, že bych mohl – samozřejmě. Ale já zůstanu na této lodi, díky všem stejně.“
když přemýšlíme o víře, často myslíme na začátek křesťanského života a konec křesťanského života. Přemýšlíme o spasení vírou v Ježíše (jak jsme mluvili minulý týden) a přemýšlíme o tom, že půjdeme do nebe, až zemřeme. Ale co všechno uprostřed? Bible říká, že spravedliví budou žít vírou (Římanům 1: 17; Židům 10:38). Žiješ vírou?
jak můžeme vědět, že máme víru? Naše víra je prokázána našimi činy. Co děláme, že ukazuje, že věříme Bohu? Každý z příběhů a pasáží, o kterých jsme mluvili, zahrnuje riskování. Vzpomínám si, že John Wimber říká, že víra je hláskován r. i. s. k. v každém případě, Bůh mluvil a člověk důvěřoval Bohu natolik, aby riskovat. Abraham zariskoval. David riskoval. Eliáš riskoval. Mojžíš riskoval vícero. Konvertité na Letnicích riskovali dokonce sdružování s křesťany, ale také riskovali svou věčnou spásu tím, že důvěřovali Ježíši.
vím, že mám víru, když jsem poslušný Bohu; když dělám skutky, které pro mě připravil; když existuje riziko, ale věřím mu.
jaká rizika podstupujeme, protože Bůh nás k tomu povolal a my mu věříme?